Já a písnička I

2021, Sep 29    

Tématem tohoto příspěvku je zpěv! Právě ten spojuje čtyři akce, kterých jsem se v poslední době účastnil. Teekkarit o sobě říkají, že “Teekkari zpívá raději než dobře” (“A teekkari sings rather than well”/”Teekkari laulaa mieluummin kuin hyvin”). Zpěv je tedy poměrně důležitou součástí kultury. Tak tedy s chutí do toho, tedy alespoň do první poloviny – byl by tu z toho nejdelší článek na blogu, tak jsem si řekl, proč to nerozdělit!

Dissonanssi

Když nám takhle v Telegramové skupině (na Aalto se nic jiného nepoužívá, díkybohu za absenci WhatsAppu…) přistála pozvánka na “den otevřených dveří” a následný “konkurz” smíšeného studentského sboru Dissonanssi (ano, znamená to totéž, co v češtině), řekl jsem si, že na to neumím dost dobře zpívat a stejně mám dost co na práci. Když nám však přišla pozvánka i v týdenním shrnutí našeho kapitána v gildě (dobře, ještě se používá email :D), tak už jsem si ten odkaz rozklikl. No a tam se psalo, že je to otevřené i lidem bez předchozích zkušeností s hudbou a v dotazníku se ptali, jestli umí zájemci číst noty. Řekl jsem si, že by to přec jen mohlo být pro mě.

V úterý (21.9.) jsem si tedy v šest večer zašel na veřejnou zkoušku sboru do místní střední školy, která je hned u kampusu. No, trošku jsem špatně pochopil pointu tohoto setkání – já čekal, že tam přijdu, 10 minut se na ně budu koukat a pak půjdu zase o dům dál (viz další kapitolka textu). Málem jsem do Dissonanssi vlastně kvůli té druhé akci, začínající se stejný čas, ani nešel. No a když jsem se došel, zjistil jsem, že došlo k chybě lávky, byla to zkouška s plnou účastí, takže jsem tam byl až do osmi. :D

Nad Alejí jsem chodil do Alejsboru. Tam to byl takový trošku pseudosbor, protože nás bylo tak málo, že jsme si moc nemohli dovolit zpívat více hlasy. Já tam zpíval bas, převážně proto, že jsem tam byl jediný kluk nad 14 let. Nepříjemné bylo, že jsem tak prakticky zpíval sólo navzdory tomu, že to na mě bylo většinou hluboko.

Při této zkoušce, vedené na 70 % ve finštině, semtam něco anglicky pro nás pár cizinců, jsem se tedy nejprve usadil do rohu mezi basy a tenory, že se uvidí. Když jsem dostal noty a rychle si je prolétl, nakonec jsem se přesunul k tenorům, protože tam jsem to skoro vše byl schopný vyzpívat (až na G4 v jedné písni), na rozdíl od toho basu. Byla to velmi osvěžující zkušenost, po brumlání na spodním okraji rozsahu v Alejsboru.

Zkoušku jsem si moc užil a do sboru jsem se tedy chtěl přidat. Dalším krokem bylo dostavit se další den na konkurz spočívající ve zpěvu libovolné písně bez doprovodu (já si zvolil In the Ghetto od Elvise), nějakém rozezpívání (pro zjištění rozsahu) a pak v “příkladech” na opakování melodie. No a jak jsem se chtěl přidat, tak jsem byl dost nervózní. Když se k tomu přidá to, že jsem byl nerozezpívaný (nemám tu kde), bohužel musím přiznat na svůj výkon tam nemohu být hrdý. Až jsem se bál, že mě kvůli tomu vůbec nevemou…

O týden později

Skoro po týdnu mi však přišel mail, že mi gratulují k přijetí do sboru! Hurá! Jenomže mě přiřadili do basu I (tzn. toho vyššího, bas II neuzpívá skoro nikdo), což mě trošku zklamalo. Řekl jsem si ale, že jednu zkoušku zkusím za bas a kdyžtak zajdu za vedoucím basů, jestli by s tím nešlo dělat. Tato zkouška už mimochodem byla finsky z 90 %, cizí jsme tam byli jen dva nebo tři. :D

V plánování mého přesunu mě předběhl hlavní hlas v tenorech, když mě viděl, jak sedím mezi basy. Že prý jestli jsem si jistý, že chci zpívat bas a tím G4 ať si hlavu nelámu, že to se vyladí. Tak jsem mu vysvětlil svou situaci a zpíval jsem s basy. No nicméně asi po hodině mě přestalo bavit nebýt schopný zazpívat nějaký tón co pár taktů, tak jsem se pokradmu přesunul zase k tenorům (strategicky jsem zaujmul místo opět na rozhraní).

Po zkoušce jsem tedy zašel za vedoucím basů Nikem (ten mimochodem zpívá hlouběji jak trpaslíci, nikoho jsem asi jaktěživ naživo hlouběji zpívat neslyšel), jestli by s tím nešlo nic dělat. Rovnou jsem jim u klavíru ukázal, že to F# teda fakt zazpívám, ač ne nijak zářně. No, je nutno říct, že byli všichni milí (byli u toho všichni vedoucí hlasů) a shodli se, že tenorů je naštěstí akutní nedostatek a že za ně s přesunem není problém. No a další den jsem dostal zprávu, že to posvětil i sbormistr, tedy příště už oficiálně uprostřed mezi tenory!

Co se týče repertoáru, tak to jsou asi spíše klasiky, převážně finsky. To přidává zpěvu na obtížnosti, ale jsem za to rád. Je ale fakt, že minimálně vyslovovat se švédsky naučím, té tu prostě člověk neunikne a něco máme i v tomto jazyce, který potřebuje pravopisnou reformu jako sůl… :D

Laulusauna

Z veřejné zkoušky Dissonanssi jsem honem pospíchal o kilometr dále, kde na mě čekala rozehřátá sauna. A v té sauně zase čekaly zalaminované texty, ze kterých se co pár minut jedna píseň zazpívala a pak se na to připilo. I zde byla většina písní finsky a pár švédsky. Tu a tam se ale vyskytla i němčina či angličtina.

Jelikož se na akci přihlásilo přes sto lidí, organizátoři zarezervovali asi 5 saun po kampusu, kvůli covid omezením. Mě šoupli spolu s ostatními výměnnými studenty k prvákům bakalářského studia v angličtině, kteří studují obor Quantum Technology. Asi i z toho důvodu měla většina lidí opět na sobě plavky v sauně – jaká ostuda! Jediní bez plavek jsem tam byli my dva Češi (nezávisle na sobě) a jeden Fin. :D

Zpívání člověka zahřeje (no, možná to je ta sauna, kdo ví), a tak je potřeba se zchladit. Jednou možností, která se tu praktikuje, je si na sebe hodit ručník a jít ven na ulici (sauny mají často vlastní vchod). No ale když ani to nestačí, proč nevyužít moře vzdáleného jen pár set metrů? Vždyť ta voda má momentálně osvěžujících 13 stupňů!

Přišlo mi docela vtipné, jak jsou tu lidi zvyklí, že okolo nich probíhá skupina lidí jen v ručníku a bosky, když je venku 10 stupňů. Někde by na nás asi něco pokřikovali, v Česku dost možná civěli, ale tady na nás většina kolemjdoucích ani nepohlédla – člověka pijícího pivo v Praze si taky většinou nevšimnete. :D Jedna se s námi dokonce proběhla až k molu a pak šla svou vlastní cestou domů.

Sauna obecně

Také jsem se zase (no, už to jsou asi dva týdny zpátky) dostal s Timim do sauny, na směnu klubu komunitního bydlení Joutomiehet. Chtěl jsem k tomu něco podotknout (dokonce už mám odstaveček napsaný poměrně dlouho), ale nebylo moc kde to zmínit. Využívám tedy toho, že se tu sauna týká skoro všeho a lepím to sem.

Má teze o tom, že Finové (minimálně studenti) chodí do sauny “na jedno” jako Češi do hospody, se potvrzuje – viz foto v galerii. Také už vím, jak to tu ve studenských ubytováních funguje – v HOAS, který zařizuje bydlení pro všechny VŠ v Helsinkách a okolí a u nás na kampusu mají jen asi 2-3 baráky, mají sourkomé směny v saunách zdarma. Musíte si ale pokaždé udělat separátní rezervaci. V AYY (jen Aalto), kde budeme bydlet my, si za 10 €/měsíčně můžete zarezervovat hodinovou směnu, jednou týdně vždy ve stejný den a čas. Pak ještě bývají směny volně přístupné obyvatelům (pánové/dámy/mix), ale to je bohužel kvůli covidu zrušené… Snad se to na zimu povolí!

P.S.: Domčík o dva týdny později doplňuje, že jelikož ve Finsku od pondělka (4.10.) mají zrušit většinu covid omezení (první dávku očkování má už přes 80 % lidí a případy klesají), otevřou se i tyto směny! Hurá, právě včas, když se tam tento pátek (1.10.) stěhujeme. :D

-->