Já a písnička II

Dlouho to netrvalo a už mě tu máte zas! Rovnou se slíbeným pokračováním příspěvku o tom, kde všude jsem si tu zazpíval. Tyto dvě akce se konaly přímo v návaznosti na sebe, v sobotu večer a v neděli ráno (nikoliv včera, dnes a zítra, jak by z toho fanoušci Felixe Holzmanna mohli pochopit).

Sitsit

Velmi zajímavé akce, které jsou tu poměrně časté a oblíbené, jsou tradiční akademické večere s názvem sitsit. Bývají tematicky laděné – ten samý týden se pořádal např. ABBA sitsit (tam jsem nebyl). Téma našeho večera byla Teekkari kultura – šlo totiž o první sitsit pro prváky naší gildy. Ten náš tedy nebyl vyloženě tematický, a tak dress code byl oblek/koktejlové šaty. Z nás výměnných studentů ho ale samozřejmě skoro nikdo neměl. Ještě štěstí, že největším prohřeškem v etiketě je upozorňovat na prohřešky někoho jiného :D Na výroční ples je dress code dokonce white tie. Díky sitsitům můžete tedy po cestě domů narazit na osoby velmi kontrastně oblečené, od ručníku (sauna), přes různé kostýmy až po frak. :D

Dress code ale není jediná formální součást večeře. Zvyků je tam skutečně požehnaně. Během večeře pronáší účastníci každých pár minut nějakou řeč, oznámenou gongem. Většinou jde o nějakou (i vymyšlenou) historku, na jejíž konec nějak zakomponují název písně, která se bude zpívat dále. Vždy se zpívá jen ta jedna a je to jediný způsob, jak začít něco zpívat. Teda zpívá… Je to většinou spíš taková recitace a přestože jsou ty písně často naroubované na známé melodie, člověk to ani nemusí poznat.

Vybrané písně také “otevírají” nápoje – tento sitsit byl za 25 € a byla v něm večeře (úžasná tomatová polévka, losos a mrkový dort), ale také pití – skvělé perlivé víno na vstupu, dva panáky vodky a jeden brandy a sklenku bílého a červeného vína (to už bylo slabší). Člověk ale nesmí nápoj pít, dokud se o něm nezazpívá. Dokonce i o vodě by se oficiálně mělo zazpívat, než si ji můžete dopřát (i když zrovna toto pravidlo není tak přísné). Po každé písničce přichází opět přípitek s lidmi okolo, v přesně definovaném pořadí.

Spousta písniček má zase jiné “speciality” – jedna je určená pro zahájení a jiná pro skončení sitsitu. U některých se v určitých částech dupe či bouchá do stolu, u dalších se zase všichni chytí za lokty, stoupnou si a společně se kývou. Předposlední písnička večera je dlouhá píseň, jejíž každá sloka je věnovaná prvákům určitého roku – začne se současností a jede se do minulosti. Pokud se zpívá o vašem roku, musíte si stoupnout na židli a dopít nápoj (o čemž text písničky poměrně jasně instruuje). Byl tu jeden profesor, takže i přesto, že sloky jsou výrazně kratší, pokud se nikdo nezvedne, ta písnička trvala poměrně dlouho.

Lokace

Sitsit

Usazení je předem určené. Jako velmi dobrá idea se mi jeví, pokud se přihlásíte s někým ve dvojici, tak vás nedají vedle sebe, ale naproti sobě, abyste si celý večer nepovídali sami. Asi i kvůli tomu pevnému usazení jsme tam mohli být bez roušek, stačil QR kód o vakcinaci. Jen nás museli rozdělit do dvou chat, abychom neporušovali omezení na počet lidí. Ale to se má od října už zrušit!

Kromě zpívání je také možný jiný doprovodný program. My jsme měli vystoupení dvou kvartet (jedno smíšené, jedno mužské), kapel a taneční skupiny. Také proběhlo předávání cen za zásluhy o gildu, což bylo strašně dlouhé. Navíc nám během toho přinesli na talíři lososa. Samozřejmě je zakázano jíst/pít/vstávat či přicházet ke stolu, pokud někdo mluví, takže jsme 15 minut koukali na lososy pod nosy a tiše trpěli. :D Jídlo ale bylo stejně studené už když nám ho přinesli, tak aspoň tak to neuškodilo. To je ale prý na sitsitu normální, že jídlo je studené – prostě je to náročné obstarat banket jako studenti (nevím, jestli vařili, ale minimáně číšníci byli organizátoři).

Kromě těch zvyků během písní a přípitků máte např. možnost skočit někomu do projevu, pokud je moc dlouhý a po frázi ve švédštině se smíte (spolu s ostatními, kdo chtějí), napít. Pokud vám přijde, že už dlouho nezazněla žádná píseň, můžete říct “Muuten hyvä talo, mutta…” (Jinak fajn podnik, ale…), což je znamení, že mají organizátoři rychle nějakou uvést. Zvyků a etikety je tu tedy, jak vidíte, hodně. Abychom je neporušovali, měli jsme asi hodinový brífink před samotnou akcí.

Fissio

Po náročném večeru není nic lepšího, než si zajít na odpolední brunch a naložit se do vířivky. A to je přesně účel sillis (resp. tento se z nějakého důvodu jmenoval Fissio). Tuto akci mi předem někdo popsal jako “společné překonání kocoviny” po sitsitu. Jít tam můžete jen, pokud jste byli na sitsitu, ale i tak je to za příplatek.

Soused u stolu

Brunch

Palju

Jídlo bylo fajn, dokonce jsme měli popcornovač a zmrzlinovač! Dále nás tam pak čekala vířivka pro 8 lidí (bylo nás v ní přes 20) a poměrně velká sauna, odhadem pohodlně pro 14 lidí. No a jelikož jsme v příspěvku o zpěvu, nechyběla ani místnost s karaoke. To bylo na hodně vysoké úrovni – dva bezdrátové mikrofony a profi audiotechnika. Musím říct, že to bylo dobře utracených 10 €. :D