Jako člověk

2021, Oct 17    

Dnešní příspěvek se tu objevuje opět pod poněkud zvláštním názvem. Ten plyne z toho, že tu konečně žiju jako člověk, z čehož mám přinejmenším přiměřenou radost (ale možná ještě trochu větší :-)). Během měsíce v hostelu jsem si zažil takový Strahov a doufám, že už to nebudu muset nikdy absolvovat. Zažili jsme tam hasiče i policajty, dokonce během dvou dní.

Policie si přijela pro opilého Ukrajince, který začal prý pantoflí mlátit Erasmačku z Německa, neboť se mu asi nelíbilo, že je moc často ve sdílené kuchyni. Té se naštěstí nějaký přítomný student zastal a Ukrajinec skončil v kalužce červené tekutiny vlastní výroby, neboť druhou ránu dostal od zdi. Ukrajinec už se vrátit nesmí a zachránce z toho, pokud vím, žádné problémy nemá, takže vše nakonec dopadlo dobře.

Nyní jsme se posunuli cca o 2 km směrem k moři. Platíme skoro polovinu, a tak už nadále nemáme nárok na kvalitní zážitky jako ten výše. Na druhou stranu, bydlíme v Teekkarikylä spolu s většinou místních studentů, máme 3x větší metráž (můj pokoj je cca stejně velký jako ten, kde jsme byli v hostelu dva), oba vlastní pokoj a kuchyňku s koupelnou jen ve dvou.

Jedinou dočasnou nevýhodou byla absolutní nevybavenost bytu – v pokoji mi ze stropu čouhaly dva dráty. Jinak kromě skříně (díky bohu za ni) nic. Ani sprcha neměla závěs. :D Jen kuchyň byla částečně vybavená – lednice, sporák a dokonce i světlo! No jen pohleďte na video, které jsem natočil po převzetí bytu (část věcí jsme rovnou odkoupili od předchozí obyvatelky, tyhle věci si ale vzala Kačka, protože byla po operaci a nemohla tahat těžké věci):

Kromě věcí týkajících se školy se tak stalo mou poměrně časově náročnou kratochvílí shánění vybavení do našeho budoucího bytu – třeba postel jsem si chtěl zařídit předem, abych první noc měl kde spát. Jelikož se za 9 měsíců budeme zase všeho zbavovat, nemá moc smysl kupovat nové věci. Naštěstí tu ale nákup věcí z druhé ruky jede na plné obrátky, takže se takřka vše dá sehnat buďto na FB Marketplace, nebo na naší místní telegramové skupině. No a pokud člověk něco nesežene/nechce se mu čekat, až to někdo nabídne, je tu německý Amazon. Úroveň finských e-shopů je totiž tak dekádu v minulosti – většina věcí tu stojí výrazně víc a ještě si zaplatíte za poštovné, nehledě na objem nákupu. Až se divím, že tyto obchody přežívají (Amazon sem posílá zdarma nad 40 €).

Například postel (140x200 cm) mám z IKEY a paní ji nabízela na FB zadarmo. Tak jsem se s ní spojil a řekl jsem jí, že si to odvezu po částech metrem (1 zastávku daleko). Ona že ne, že mi tu postel ZADARMO přiveze autem. :D Tak to byl příjemný zážitek. Bohužel Timi zrovna byl na chatě (jakožto správný Fin je tam skoro každý víkend), takže to nemohla odvézt rovnou tam – bydlí asi 50 m od našeho nového bydliště a svůj prázdný sklep nám nabídl jako dočasné úložiště věcí. Takže tu postel jsem po kusech musel dovézt na chatrném vozíčku na pivo z trajektu (rozhodně není dělaný na tak rozměrné předměty) ty 2 km z hostelu do Teekarikylä. To byla docela makačka, protože dělníci tu sice makají rychle, ale přijde mi, že s asfaltem pracují poprvé a podle toho to vypadá. Takže mi kolikrát část postele spadla a musel jsem ji znovu nakládat.

Podobnou zkušenost mám se sháněním televize – říkal jsem si, že bych tu mohl dělat filmové večery pro přátele. Na FB jsem si tedy vyhlédl 47” televizi vzdálenou pár zastávek autobusem. No, řekněme, že jsem čekal něco menšího. :D Pán když zjistil, že tam nejsem autem, tak mě ale hodil až domů! A po cestě jsme si rovnou trošku potrénovali finštinu, protože on, jakožto Afghánec, anglicky neuměl (finsky trošičku ano). Teď už ale mám hezkou obří televizku a dokonce i jeden filmový večer jsem tu měl, takže to stálo za to!

Mám tu též zajímavost ohledně domovního řádu: hodiny nočního klidu jsou tu jiné o všedních dnech (22-7) a víkendech a svatcích (23-9), ale v obou případech s výjimkou pro “správně provedenou” Teekkari hymnu o půlnoci. :D

-->