Sláva nazdar výletu

…sice jsme zmokli (jsme ve Finsku), ale i tak jsme tu. :-) No, tak ftípky stranou, v tomto příspěvku se podělím o dva výlety: jeden do města, druhý do přírody, tak si snad každý přijde na své!

Turistou v Helsinkách

V pondělí (25.10.) jsem zkouškou zakončil první periodu a čekaly mě prázdniny. Naštěstí se nám prázdniny zrovna minuly s těmi v Dánsku, takže Jonáš se Zuzkou mohli být konec předchozího týdne tam a pak plynule navázat na ty mé.

Po dvou měsících jsem se tu tak stal, spolu s nimi, turistou. Ne, že bych se ještě po Helsinkách nikdy neprocházel… Ale mockrát to nebylo a ani doposud (o další měsíc později) je zrovna dvakrát neznám. Jednak teď už tedy nemám jízdenku na MHD, druhak nevím, co bych tam dělal. Mně osobně se to město zrovna nelíbí (krom cca jedné “historické” ulice) a některé části města vypadají, že tu pár dekád komunisty měli taky. Navíc kvůli cenám si člověk do kina/na kávu či pivo/na jídlo nezajde, pokud chce nějak udržet Erasmu rozpočet a nechce být zbytek týdne o hladu. :D Navíc se v Otaniemi rozhodně nenudím, takže opravdu nemám proč odsud mizet.

Hlavní nádraží

Záliv

Kromě chození po městě jsme si také zašli do sauny (to je prakticky povinnost), s Jonášem na deskovky (Zuzka mezitím pracovala) a pobyt jsme zakončili sushi bufetem v kampusu. To je taková zajímavost – sushi je jediná restaurace, která je tu srovnatelně naceněná (či dokonce levnější) než v Česku. :D

Suomenlinna

Hlavní památkou, která mě tu nadchla, byla Suomenlinna. To bývala velmi mezinárodní pevnost na moři, kterou si tu Švédi postavili za peníze Francouzů na obranu před Ruskem (až do roku 1918 pod názvem Sveaborg). No, bylo jim to prd plátné, protože Rusové dobyli celé Finsko s naprosto směšným počtem asi 5000 mužů – méně a hůř vybavených než pouhá posádka Sveaborgu, která se po pár dnech vzdala a jejíchž velitel dostával bídu až do konce života.

Místo je to fascinující, protože se nejednalo pouze o vojenskou pevnost. Během vojenské historie tam žila švédská smetánka a dodnes tam žijí vyšší stovky obyvatel. Mají tam supermarket, školku i školu a na každý byt je dlouhatánský pořadník (#husák); noví obyvatelé jsou vybírání na základě rozmanitosti. Dokonce i vězení tam je – to pro nás byla trochu zrada, protože jsme se na něj šli podívat s tím, že to bude taky nějaká památka. :D

Snad i kvůli odlehlosti tam ale některé domy získaly teplou vodu až v tomto tisíciletí a elektřinou začaly být vybavovány teprve v osmdesátých letech. Ostrov je dnes k Helsinkám připojen servisním tunelem, kudy vede voda, teplo a elektřina a od devadesátých let tamtudy taky projede sanitka. Obyvatelé a turisté nicméně musí využít lodíd – buďto vlastních, případně drobného trajektu v rámci MHD. Dříve se ještě v zimě dalo těch pár kilometrů přejít po moři, což už dnes bohužel není možné (ani když zrovna moře zamrzne) kvůli husté lodní dopravě.

Most mezi ostrovy

Bunkry

Národní park Nuuksio

Suomenlinna se odemě nachází na jihovýchod, druhý výlet byl tedy logicky zase na severozápad. Věděli jste, že ve finštině nemají jen slova pro čtyři světové strany, ale rovnou pro všech 8? To je docela bizárek, vzhledem k tomu, že finština skládá slova jak němčina a zrovna tady se rozhodli neskládat. :D Přestože to je poměrně daleko, dosahuje tam městská MHD (stejná zóna jako letiště).

Místo je to krásné, po procházce jsme si ugrilovali klobásky sponzorované gildou. Jinak mluvit asi nechám spíše fotečky v galerii. :)