Život v Otaniemi

Zatím jsem ve Finsku necelé dva týdny, tak už se sluší napsat také něco o životě tady, když už jsem konečně dohnal skluz z našeho roadtripu. Teď už nepůjde o nic přespříliš chronologického, tak snad se z toho nestane pásmo. :-)

Kampus v Otaniemi

Celý kampus se nachází ve čtvrti Otaniemi, kde část “-niemi” znamená mys. Aalto tu má spoustu budov, které jsou všechny hezky cihlové a ladí spolu. Dokonce i ostatní budovy tu jsou ve stejném stylu, což je příjemné. Dojem ale trošku kazí, že to tu je celé jedno velké staveniště, protože tu staví tramvajové koleje (metro tu postavili 2018).

Vůbec to tu nepůsobí jako město, spíš jako taková vesnička, ale s obřími budovami. Je to tu všude pěšky docela daleko, ale je tu velký klid, neboť aut tu moc nejezdí (zato elektrokoloběžek ano). Žijí tu divoká zvířata (převážně husy a zajíci), což mě vždycky pobaví. Navíc je kampus je u moře. Ale to moře, to teda jako moře nevypadá – je to spíše takový močál, no posuďte sami.

Pobřeží

Záliv

Kromě budov školy tu je tzv. Teekkarikylä, neboli Vesnička studentů technologie, kde v “kolejích” bydlí skoro všichni, které jsem zatím potkal. To je super, protože tu frčí obchod věcí z druhé ruky a je fajn, že se nic nemusí stěhovat daleko – max do vedlejší ulice.

Koleje jsem dal do úvozovek, protože oni tomu sice “dorms” říkají, ale jsou to prostě byty za velmi sympatický peníz a v tom baráku nic jiného není (krom sauny :-)). Bydlet ve dvou na jednom pokoji je tu něco nemyslitelného. Spousta z těch bytů je tu dokonce jen pro jednoho člověka.

Je tu spousta nových budov, takže se tu Google Mapy nevyznají a snaží se člověka vést skrz budovy. Ale ani Open Street Maps (Mapy.cz) nejsou o moc lepší. Alespoň mají univerzitní appku s mapkami vnitřních prostorů, kde si člověk i zadarmo může rezervovat místnosti ke studiu. Zbývá jen doufat, že tato možnost vydrží celou dobu a covid nám ji nezkazí. Vláda tento týden oznámila, že po naočkování 80 % populace bude uvolňovat opatření nehledě na počtu případů.

Kampus

I tohle je kampus

Nová budova umění a businessu

Počasí

Od svého příjezdu jsem příjemně překvapen počasím. Je fakt, že je tu docela zima (už jsme tu měli nad ránem i 4 stupně) a i ty slušné teploty (tj. lehce pod 20 stupňů) trošku kazí vítr od moře. Skoro celou dobu ale svítí sluníčko – pršelo snad jen dvakrát a vždy jen trošičku – a mikinu i bundu jsem na sobě musel mít zatím snad jen 2x.

Lze jen doufat, že tu budou nějaké slušné teploty co nejdéle, protože tady si člověk do hospody večer se zahřát fakt nezajde. :D I když je fakt, že loni tu prý měli zamrzlé moře (záliv), což bych docela chtěl vidět!

Obchody

V obchodě je dražší skoro vše, obvykle okolo 20-50 %. Existují ale výjimky, jako je káva (viděl jsem 2 €/500 g, mně doporučili nějakou lepší za 4 €/500 g) nebo nemléko – dobré z ovesných vloček stojí jen lehce přes euro.

Tato sekce se bude převážně týkat alkoholu, jehož cena je tu úplně přemrštěná. V restauracích jsem cenovku >6 € za 0.4L pivo čekal, ale že to bude i v obchodě za >3 €, to mě docela překvapilo. To samozřejmě nahrává tvrdému alkoholu, který tu stojí jen cca 2x více a ne 6x. By mě zajímalo, jestli zrovna tlačení lidí do pití tvrdého alkoholu těmi daněmi plánovali. :D

Další negativní dopad takových cen je fakt, že se člověku vyplatí jet do Tallinnu už jen kvůli jedné base piv, neboť je tam každá plechovka o 2 € levnější a zpáteční jízdenka stojí 34 €. Samozřejmě, když už tam člověk jede, tak nakoupí i další nápoje – zde opět ta regulace (snad nechtěně) nahrává vodce apod., protože tak člověk unese víc alkoholu. Moc mi nedává smysl hrát si na ekologii, když se pak ve Finsku vyrobí vodka, odveze do Estonska, kam si pro ni Finové přijedou dodávkou na trajektu a zase odvezou domů, protože to finančně dává smysl… #GretaPláče

Ještě jeden, tentokrát spíše úsměvný fakt, je to, že se v normálních obchodech nesmí prodávat nic nad cca 5.5 % alkoholu (a jen do 21 h). Z toho pramení to, že v obchodech se ve velkém prodávají v plechovkách už namíchané drinky jako mojito, gin & tonic aj. přesně s tím procentem (a to ještě nedávno to bylo 4.8 %). :D Pro ostatní věci musí člověk do Alka, státem vlastněného monopolu na prodej alkoholu.

Ve Finsku se alkohol totiž nemůže volně prodávat už přes 100 let: v letech 1919-1932 tu měli prohibici a po jejím uvolnění hned vznikl tento obchod. Před vstupem Finska do EU mělo Alko monopol nejen na prodej, ale také na výrobu a distribuci, což mi přijde skoro až děsivé. Přitom ale podle dat WHO, co jsem si našel, to tu s alkoholismem je horší než v Česku – skoro jako kdyby trh s drogami nebyl moc pružný…

Pivo v den příjezdu

České pivo v supermarketu

Ale abych nemluvil jen o alkoholu, vraťme se ke kávě. Tady v kampusu mají v kavárně permanentku na černou kávu za celkem přijatelnou cenu 15 € (permanentka na jiné kávy je dražší). I v blbém “Relayi” (tj. takové fancy trafice) tu mají tři druhy fajn “batch brew” (jinak upražené), velký kelímek pro studenty za 1.5 €. Takže si možná ani nebudu dělat kávu doma. :D

Menzy

Systém studentských obědů tu mají poměrně odlišný od toho českého a mám pocit, že bychom se jím mohli inspirovat. Škola tu, podobně jako koleje, žádné menzy nevlastní. Jsou to nezávislé restaurace, které mají obědy typicky za 2.7 € nebo 5 € (to za hamburger, lososa či pizzu), pokud se jim prokážete studentskou kartičkou. To mají tuším také např. ve Slovinsku. Kela, finská státní organizace starající se o důchody, nemocenskou apod. jim pak na každé jídlo přispěje. Ta levnější varianta je tu v podstatě “zadarmo”, v porovnání s cenou igrediencí. Každý má nárok na jedno jídlo denně, ale jedna z asi 10 restaurací v kampusu zavírá až v 18, takže to je dobrá destinace po cestě domů (je ve stejné budově jako metro). Jelikož se kartička jen ukazuje, nikdo nemá šanci zjistit, že to je už druhý oběd.

Hlavní šance na inspiraci ale není privatizace menz, ale to provedení oběda. Každá z “menz” má typicky jen dvě jídla, vegetariánské a masové. Porce masového jídla je většinou jen “jedna naběračka” nebo “x kousků”, což není mnoho. Pak ale člověk přijde k salátovému baru, kde si může nabrat, co se mu na talíř vejde. Tolik zeleniny jako tady jsem snad nikdy nejedl a je to super! Asi ani přídavky zeleniny by nebyly problém (často je to až za kasou), ale ještě se mi nestalo, že bych se nenajedl do syta. Též tu má člověk nárok kromě vody na jednu skleničku džusu nebo mléka či kefíru. Zvlášt ten kefír velmi cením! A to je právě ono – přinutit studenty jíst zdravě a ještě za to jsou vděční, že se pořádně najedí!

MHD

Já osobně chápu MHD primárně jako službu (místní) obyvatelům. Profitují z něj totiž i ti, kteří jím nejezdí – čím víc lidí v buse, tím míň aut na silnici. Tedy chápu, pokud je drahé pro krátkodobé návštěvníky jako turisty. Ale MHD v Helsinkách a okolí je v tomto ohledu dost mimo – základní měsíční jízdné stojí 60 €. A tato částka prosím ani neobsahuje Vantaa, kde spousta lidí bydlí a je tam i letiště – pokud byste chtěli jezdit tam, bude vás to koštovat 100 € měsíčně. Studenti mají sice 45 % slevu, ale stejně je to šílené. Je to tak drahé, že většina lidí, co bydlí na kampusu, si to prostě neplatí a kupuje si lístky samostatně za 3 €. To mi přijde, že je z principu špatně. Za tu cenu mají OK MHD, ale v Praze je IMO lepší (a za tu cenu naprosto bezkonkurenční).

Mají tu sice dvě linky metra, ale je to trošku fake, protože většinu trasy jedou jedním tunelem, jen na koncích se trošku liší. Metro je takové více industriální, ale alespoň je lépe odhlučněné než to pražské. Tramvaje tu vypadají asi jako v Praze před 10 lety.

Byrokracie

Finové mohou udělat spoustu věcí online, v tomto ohledu jsou dále než my. Bohužel mají autentizaci přes své banky, kde si cizinec nemůže jen tak založit účet. A jelikož už se prostě vše dělá online přes toto “silné ověření”, infrastruktura pro nás občany druhé kategorie bez bankovního účtu je hodně chabá – míst je málo a jsou dlouhé fronty. Bez silné autentifikace se mi ani nepovedlo aktivovat univerzitní účet jinak než dojít fyzicky na IT oddělení (a prý bez toho nelze změnit heslo), nezaplatíte si měsíční jízdenku MHD v aplikaci a i blbá kartička do supermarketu je strašně složitá zařídit.

Zatímco v Česku za cizince bydliště nahlásí ubytovatel, tady musíte na poštu (která tu opravdu není na každém rohu – já jel několik zastávek metrem) a vyplnit poměrně rozsáhlý a složitý formulář. A to je třeba udělat při každém přesunu (já naštěstí mohl vyplnit oba najednou). Dále pak ti, kdo tu tráví více než 3 měsíce se musejí za 50 € zaregistrovat a dokládat spoustu údajů (v Česku je to myslím spojené s tím předchozím formulářem a navíc to student typicky ani nedělá sám) a pak několik měsíců čekat na schůzku, protože to tu kapacitně absolutně nezvládají.

Celkově to tu tedy je extrémně byrokratické a neuvěřitelně nepřátelské k cizincům. Nápisy tu docela často ani nejsou anglicky, protože jako druhý jazyk musí ze zákona být všude švédština (cca 5 % obyvatel má za mateřský jazyk švédštinu) a na třetí jazyk holt už není místo… I tak je toho anglicky víc než v Praze a mně to navíc nějak extra nevadí, protože si aspoň trénuju finštinu. :D

Bydlení

Jak mnozí víte, na září jsme nezískali studenské ubytování. Momentálně jsme tedy ve dvou na hostelu za 800 €/měsíc společně s převážně Ukrajinci a Rusy, kteří tu pracují na těch tramvajových kolejích. Je to tu (nepřekvapivě) ošklivější než na fotkách, v podstatě bych to popsal jako takový trošku lepší Strahov za trojnásobnou částku. Jsme tu dva na pokoji okolo 15 m^2 a máme tu ledničku, mikrovlnku, kávovar a rychlovarku. Poličky a lampičky z fotky na webu sem jaksi zapomněli dát…

Záchody jsou čistotně tak na úrovni základní školy (tj. nic moc, ale dá se) a kabinky se ani nedají zamknout. Sprchy jsou à la Pankrác bez jakékoliv plenty nebo předělů. Sauna a veškeré společné prostory jsou kvůli covidu zavřené, ačkoliv zákon (vláda) nic takového nenařizuje a trošku je podezřívám, že se jim tam jen nechce uklízet a chtějí šetřit. Nic takového samozřejmě na webu nepsali, takže bych to nazval drobným podvůdkem…

Sluší se však ocenit, že to tu aspoň mají prostorově dobře dimenzované, takže člověk někoho cizího potká jen málokdy. Tím pádem jsem si i tu sprchu vlastně docela oblíbil, protože jsem tam ještě za celou dobu nikoho nepotkal a mít tak velkou místnost pro soukromé sprchování je velmi příjemné a bude se těžko zvykat zpět na normální sprchu. :D Když není sauna, tak si tam alespoň dávám dlouhé teplé sprchy.

Jsou tu jakž takž zařízené kuchyňky (ale ne u nás na patře), prádelna aj., takže aspoň fakt, že toho člověk nemusí moc zařizovat, se potrvdil. Dokonce jsou tu k dispozici houbičky, jar, gel do pračky a nářadí na vlastnoruční úklid pokoje (oficiální úklid je jednou měsíčně). Internet je tu rychlý a v noci je tu fakt ticho, což bych vzhledem k osazenstvu spíš nečekal. A jelikož tu zatím jsem převážně jen na ty noci, tak se to dá snést, i když nemít žádný osobní prostor je trošku náročné (a to si na spolubydlící nemůžu stěžovat). Tak aspoň mám zkušenost s kolejemi, když jsem na ten Strahov nikdy nemusel. :D

Fotky z hostelu

Ale není všem dnům konec, v pondělí odpoledne nám konečně přišla nabídka (s ubytováním od října) na byt ze studentské unie. Jedná se o dva neprůchozí pokoje s balkonem, koupelnou a kuchyňkou na chodbě (viz plánek v galerii), celkem 40 m^2 za 470 €/měsíc. Je to to nejmenší, co jsme dostat mohli, ale zase je to opravdu levné a stále je to násobně větší než naše současné ubytování. Nachází se to v klidnější části Teekkarikylä, Servin Maijan Tie 6, neboli SMT6 – názvy ulic tu mají douhé a zmiňují se tak často, že ty dvě nejčastější už se nazývají jen SMT a JMT, celé jméno jsem nikdy nikoho neslyšel říct ani neviděl napsat. :D

Teekkarikylä

Závěr

Tím bych tedy přibližně shrnul prostředí, ve kterém teď žiju. V blízké době snad vyjde článek i o tom, co tu tak dělám a o fascinující studentské kultuře, tak zůstaňte naladěni!